Ztratí olomoucká radnice svůj hlas?

Budova olomoucké radnice prochází náročnou a velmi potřebnou rekonstrukcí. V rámci obnovy krovu věže je zvažováno, že hodinové cimbály nebudou navráceny do věže a přestanou tak plnit svou roli.

Větší z nich byl odlit v roce 1501 olomouckým mistrem Janem, menší roku 1603 olomouckým mistrem Zachariášem Milnerem. Cimbály sloužily k odbíjení radničních věžních hodin. Současně s cimbály byl z věže snesen zvon, používaný jako cimbál zřejmě k ohlašování požárů.

Oba cimbály zavěšené v lucerně věže představují hodnotné památky konvářského řemesla, s olomouckou radnicí, pro kterou byly odlity, jsou již po staletí spjaty. Jejich pravidelné odbíjení, kterého ještě před několika lety byly občané svědky, představuje charakteristický a nezapomenutelný hlas olomoucké radnice. Její věž nakonec byla stavěna právě i s účelem zavěšení hodinových cimbálů. Vedle radničních hodin radnice disponuje orlojem, který má taktéž zvonové vybavení – jedná se ovšem o odlišný účel, věžní hodiny s orlojem nejsou provázány a tyto systémy fungují nezávisle na sobě.Orloj se svou zvonkohrou tak nemůže převzít tu roli, které mají hodiny věžní a hodinové cimbály.

Nevrácení cimbálů do radniční věže je mimo jiné v rozporu s principy památkové péče. Cimbály vytvářejí důležité vybavení a ochrany hodné je taktéž jejich způsob využívání, jehož tradice je v případě většího z nich více než půl tisíciletí! Na kampanologické památky se jistě mnozí dívají jako na památky kovolitecké a tím i výtvarné, z hlediska definice a památkové ochrany je ovšem akceptována hudební funkce cimbálu. Zvony a cimbály jsou především památkami hudebními. Bylo by naprosto paradoxní, aby v době, kdy v naších městech obnovovány zvony po válečných rekvizicích, došlo v hanácké metropoli ke kroku opačnému.

Hodinové cimbály radnice byly v minulosti oprávněně předmětem odborného zájmu. Zmiňuje se o nich Václav Burian či Antonín Schindler, který dokonce navrhoval obnovit funkci výše zavěšeného signálního zvonu. Poslední publikovaný popis zvonů přinesl Leoš Mlčák (1986).

Z výše uvedených důvodů jednoznačně doporučuji ponechat hodinovým cimbálům olomoucké radnice jejich místo i funkci, tedy pravidelné odbíjení věžních hodin; čtvrtí a celých. Jejich hlas tak bude jako hlas radnice další staletí dotvářet kolorit města a do budoucna tak budou uchovány tyto kulturní a památkové hodnoty.

Současně před jejich opětovným zavěšením doporučuji provést jejich 3D skenování a pořídit jejich kopii (např. laminátovou) tak, aby tato mohla být v rámci radnice vystavena na čestném místě a turisté se mohli seznámit také s jejich výtvarnou stránkou.

Jsem přesvědčen o tom, že v moderní době nebude zavěšení cimbálů představovat vážný technický problém – ve srovnání s možnostmi budovatelů radnice před několika staletími. Stejně tak obnovení systému bicích kladiv a jejich napojení na hodinový stroj radnice.

Osobně se dlouhodobě věnuji tématu olomouckého zvonařství či ochraně zvonařských památek a v této souvislosti se na mě často obracejí příslušené státní orgány, které mají ochranu kulturního dědictví ve své náplni. Byla by velká škoda, kdyby tak významné místo, jako je olomoucká radnice, sloužilo jako odstrašující případ pro ilustraci, jak se památková obnova nemá dělat. Pokud by olomoucká radnice neměla finance na zhotovení kopií cimbálů pro výše zmíněné účely, nabízím toto zajistit, a to i po finanční stránce.