Pomůze Ukrajině „Marshallův“ plán?

Při sledování dění posledních měsíců u našich bývalých východních sosedů jsem vzpomínal na vzácné lidi a přátale, které jsem na Ukrajině potkal. Setkal jsem se s nimi při cestách v době mého působení jako koordinátora humanitární a rozvojové pomoci Arcidiecézní charity Olomoc. Pomáhají dětem na ulici, často závislým na drogách, seniorům žijícím v bídě či propuštěným vězňům. Co asi oni a jejich svěřenci prožívají v poslední době, kdy se celá země dostává do hospodářské nouze? Jak moc jejich každodenní životy ve svých důsledcích ovlivní události na Majdanu, diplomatické snahy velmocí či okupace Krymu ruskými vojsky? Co pro ně znamená, že se Ukrajina stala geopolitickým hracím polem mezi západem a východem, na němž chce Rusko ukazovat svou moc a vliv a západ projevuje svou vyčerpanost a neakceschopnost? Perspektiva těchto ohrožených skupin je jistě odvislá od celkové nálady v zemi a ekonomické síly „většinové“ společnosti poskytnout prostředky na sociální pomoc.

Od pádu východního bloku uplynulo téměř čtvrt století a vývoj v zemích do něj zahrnutých šel často obdobným směrem. Nabízí se srovnání s uspořádáním poválečné Evropy v tehdejším rozložení sfér vlivu po druhé světové válce, kdy se za stejný časový interval po jejím skončení psal rok 1970. Celá západní Evropa zažívala díky Marshallovu plánu hospodářský vzestup. Nemohla by se nabízet obdobná cesta i pro Ukrajinu?

Podmínkou pro úspěšnou realizaci Marshallova plánu v takovém „Západním“ Německu bylo radikální vyrovnání se s minulostí národního socialismu, jejímž symbolem se stal Norimberský proces. S dědictvím komunismu se postsocialistické země hned po pádech totalitních režimů, tedy v eurofiích svobody, nevyrovnaly, a s odstupem čtvrt století k tomu už asi nedojde. V otázkách orientace na západ či východ symbolizujících zde politické režimy stojí Ukrajina, stejně jako další postsocialistické země včetně naší, na neustálém rozcestí. Vlády zkratkovitě a symbolicky označované jako proruské se střídají s vládami proevropskými. Nejtěžším dědictvím komunizmu je vedle tohoto přešlapování na místě morální likvidace národa, která se projevuje v nestabilním podnikatelském prostředí plném korupce, kde stát neplní jednu ze svých základních rolí, dělat pořádek. To je pak pro lidi s vizemi rozvoje země v demokratickém prostředí naprosto demotivující. Vzpomínám na jednu z cest, kdy jsme na hraničním přechodu na sto metrech čekali 8 hodin a ukrajinští celníci dávali před námi přednost osobním autům převážejícím ve svých nádržích naftu; v případě předání úplatku by jsme si čas přejezdu zkrátili. Toho času na hranicích jsem ale nikdy nelitoval.

Spojené státy americké byly schopny uvolnit a vynaložit velké prostředky na obonovu poválečné západní části Evropy takté proto, že v Evropě potřebovaly silného spojence a uvědomovaly si, že právě akcelerace západoevropské ekonomiky může napomoci těm šťastnějším evropským národům žijícím v západním bloku přestat ohlížet se zpět, k čemuž by je vedlo také vzrůstající sociální napětí. Srovnávejme srovnatelné - Německá spolková republika byla pro nás výkladní skříní kapitalizmu a demokracie, jejíž protiváhou byla Německá „demokratická“ republika. O tom, jak na poli rozděleného Německa tento souboj probíhal, můžeme vidět na indikátoru kvality života v dodržování základních lidských práv a svobod: Berlínská zeď se přelézala směrem na západ. O HDP a podobných ukazatelích ani nemluvě. Západ, který zde dnes zosobňuje především Evropská unie, ale nemá dostatečnou ekonomickou sílu postsocialistickým zemím skutečně pomoci a ty se musí navíc vyrovnávat s nevydařenými transformacemi svých ekonomik.

V rozvoji brání Ukrajině ještě jedna věc. Velká část produktivní ukrajinské populace vyjíždí vydělávat na západ – na Ukrajině práce není, či je špatně placená. Nejde jen o negativní jev exportu práce jakožto výrobního prostředku z této země. Podstatné dopady se projeví až v příštích generacích, neboť absencí otců v zemi odnesou rodiny a děti, byť na tento fenomén nejsou makroekonomické ukazatele citlivé. Druhou stranou mince je skutečnost, že západ s řízenou migrací z Ukrajiny ve svých strategiích cíleně počítá. Ta by měla vyrovnat populační propad, časovanou bombu, o které se ale v naší české stárnoucí společnosti moc nemluví. Nízkou míru reprodukce by měla nahradit řízená migrace, Evropa bude mít zájem především o lidi vzdělané, kteří ale budou na Ukrajině chybět. Pokud bude chtít západ Ukrajině skutečně pomoci, pak podporou projektů směřujících k udržení poctivých a pracovitých mladých lidí s vizemi v této zemi. Úspěšnost bude záviset na schopnosti ukrajinců vytvořit demokratické stabilní prostředí bez korupce, ve kterém se omezené prostředky zvenčí efektivně využijí. Při cestách na Ukrajinu jsem viděl velký potenciál, který tato obrovská země označovaná jako obilnice Evropy má. Byť je rozvoj země díky socialistické a postsocialistické minulosti a mocenským nárokům jejich východního souseda značně limitován, musí být zájmem Evropské unie na východě silného souseda a partnera mít, a to nejen jako nějakou nárazníkovou zónu. Na pomoc zvenčí se ale tato země moc spoléhat nemůže.